Ztraceno v překladu :)

Krásná literatura je skvost, je to perla.., něco, za co mi stojí obětovat volné chvíle, těšit se na okamžik, kdy si sednu s knihou a ponořím se do děje. Při čtení se občas zastavím a čtu si některé pasáže třeba znova a znova. Někdy se divím, jak je možné něco takového vůbec napsat. Čtení je fenomén, který má v sobě spoustu aspektů. Pěkné knize se nemůže vyrovnat žádný film. Nikdo nepíše stejně. To ani nejde..

Poslední dobou jsem knížky zanedbával. Neoprávněně a mrzí mne to. Já vím, že teď píšu na přeskáčku nesouvisle, prostě ze mne padají věty. Je jisté, že to co se snažím napsat, by třeba Scalex napsal jinak. Má jiný styl psaní.

Je až neuvěřitelné jak někteří lidé dokáží poskládat těch pár písmenek, které nám dává abeceda. Je neskutečné, jaké skvosty vzniknou, pokud píše člověk co má talent daný od boha.
V současné době čte čím dál tím méně lidí. Je to škoda, vždyť právě při čtení se můžou naše představy rozběhnout na plné obrátky, při čtení se můžeme nechat zanést do říše fantazie a ponořit se tak mimo prostor a čas, podobně jako v Slku. Při sledování filmu jsou naše představy tvůrci filmu více sešněrovány než při čtení knihy, je tu míň prostoru nechat rozběhnout fantazii.

Lidé do psaní dávají něco ze sebe. Předávají nám tak jedinečný otisk svého já. V tom otisku se odráží jejich putování životem, jejich zkušenosti, prohry a výhry, jejich vyzrálost či nevyzrálost, jejich lásky, naděje i zklamání. Dávají nám, někdy i nechtíc, kus sebe. Je v tom poselství jiným, jejich čtenářům.

Z hlediska tohoto poselství, je přitom jedno, jestli skládá písmenka Vladimír Vančura nebo Alan Ginsberg, či můj soused, který píše svojí první knihu. Ten otisk sebe sama je vždy jedinečný.
Bohužel od dob stavby babylonské věže mluví lidé různými jazyky. O co to mají lehčí sochaři nebo malíři!

Možná právě obava z toho, že nebude správně přeloženo jeho dílo, vede např. pana Kunderu k tomu, že nedal souhlas k překladu většiny svých děl z francouzštiny do češtiny.

V jedné debatě o překladu knihy o Slku jsem psal, že se již k tomuto tématu nebudu vyjadřovat. Přesto píšu další věty a dokonce jako samostatný článek.. Po tom, co čtu některé reakce, mi to prostě nedá, nenapsat svůj názor podrobněji..
To co teď napíšu, nemyslím osobně. Je jedno, zda to nebo ono říká Petr nebo Pavel. Je to opravdu můj názor, neberte ho nikdo prosím jako útok na sebe, jen bych byl rád, abyste to vzali na vědomí.

Možná bude dokonce lepší, když to napíšu všeobecně.

Podle mne je překlad velice náročná věc. Nejen proto, že by měl překladatel znát perfektně jazyk, ve kterém byla kniha autorem napsána (z hlediska pochopení a správného interpretování, většinou jen rodilým mluvčím postřehnutelné odlišností, které autor do svého díla vkládá), ale i protože by se měl překladatel s autorem co nejvíce ztotožnit (mít za sebou i určité životní zkušenosti, prožitky atd..).  Možná to všechno co píšu, zní jako fráze, ale tak to prostě je. Nelze to obejít. A stejně ani tohle nestačí. Protože překlad je umění. Není to rutina. Je to opravdu umění.

A teď konkrétně:

V diskuzi tu padala slova, že nikdo nechce nic dělat, že každý kritizuje a nesnaží se najít řešení atd..
Já myslím, že je to asi nepochopení. Pokud budu mluvit za sebe – jaj, jak mne láká být u něčeho takového.., zkusit si to.. Jenže v zápětí si uvědomím, že bych tím přispěl k tomu, co nechci.
Můžu si přečíst rozsáhlé shrnutí, obsah knihy v češtině – dokonce rád.
Říkám si však, co asi vznikne, když se bude překládat kniha přeložená do angličtiny, nebo dokonce překlad v týmu, kdy si každý vezme třeba kapitolu.
Nepochybuji o dobrých úmyslech lidí, co do toho jdou. To vůbec ne. Pokud se jim překlad povede a knihu přeloží tak, že bude i čtivá, tak budu mít však pocit, že nečtu autorovo vydání a to z důvodů, které jsem popsal výše. Bez urážky.

Můžu k tomu přistupovat jako k fikci, jako k něčemu co se dobře čte, jako k něčemu, co se nakonec zformovalo do podoby, co pak budu mít před sebou, od lidí, kteří do SL chodí.
Bohužel to mi nestačí. Obávám se, že mi tam bude chybět ten autorovo základ, o kterém jsem psal na začátku. Kniha bude podle mne poznamenána natolik překladem, že pro mne nebude hodnověrná tak jako po překladu, který to vše splňuje.

Závěrem bych chtěl ještě napsat, že podle mého názoru by se to celé dalo shrnout do toho, zda číst knihu, která je přeložená fundovaně, tak jak je obvyklé knihy překládat, či zda v touze se dozvědět příběh někoho tady v SL, si přečteme jeho převyprávění.

Já zastávám názor řečený slovy Scalexe – literatura si takový překlad nezaslouží. Než takový to raději nic číst nebudu. A může mne teď kdokoliv obvinit z toho, že nic nedělám. Nevím, co mám dělat – řešením je dobrý překladatel a o něm nevím a ani na něj nemám peníze. Na druhou stranu si rád přečtu převyprávění zúžené do několika statí, ve kterých se dozvím zhruba to podstatné.

Jsem si vědom, že už toho bylo napsáno hodně o tomto překladu, nicméně jsem přece jen chtěl podrobněji objasnit těch několik vět, co jsem napsal, třeba i protože mají někteří zde pocit, že každý jen kritizuje a nikdo nic nedělá. Snad jsem tento svůj postoj nyní vysvětlil.