Reflexe mojí sl existence...

Děkuju vám za vaše reakce, je to strašně příjemný číst, že se vám to líbilo a taky, že v tom reflektování nejsem sama:)

Pájo děkuju za tvoje přání, i já tobě přeju, aby pro tebe SL znamenalo ještě spousty hezkých, zajímavých a milých dní. I já tě vždycky in-world ráda potkávám a vím, že cokoliv se od tebe v locale objeví, nebude blbost - a tohle, ač se to možná nezdá, já dovedu ocenit:)

Nancy..i tobě děkuju za hrozně milou reakci. Ten stůl tam v rohu, vypadá úplně debilně když na něm nehopsáš:) Je to prostě místo, kde jsem si na tebe jistě nejen já zvykla, a i když vítám změny, tak jsem ráda, když se některé věci prostě nemění. Všimla jsem si, že poslední dobou tam nejsi tak často, a stejně jako ty se zamýšlíš, proč jsem v Baphometu a ne na Pláži, tak já si říkám: "Kde je asi Nancy, přepere dneska tu sprchu nebo ne? Dá nám vědět skóre...?" - takže i když tam nejsi, určitě na tebe ostatní myslíme)

Jergone...ty grafomane jeden:) Ještě dva tři odstavce a měl bys ten komentář delší než samotnej článek:D Nicméně! to neva) Jsi podle mě naprosto a suveréně nejhojnější přispívatel co se místního blogu píše a jsem ráda, že jsi zabrousil i do mýho rajónu:)

Ivanko, ty temná, přetemná legendo:) díky i tobě. Máš pravdu, já vás mám ráda...i když vás nevidím, vaše přítomnost tam uvnitř mýho zavirovanýho compu, je pro mě důležitá. Stojím na infáči, mlčím...stejně jako dalších 15 lidí co tam stojí se mnou, přemýšlím proč mlčíme a proč tam vlastně jsme...a nejdu offline. Prostě nejdu...a tvrdošíjně věřím tomu, že teď....TEĎ někdo něco řekne a prolomí ledy...Jsem to ale odběhla od tématu...takže návrat návrat - já vím, že ty jsi v SL často, ale narozdíl od nás mnoha, který tam fakt ten drahocenný čas proflákáme vystáváním důlků na kuličky, ty tam pracuješ. A pracuješ úžasné, například ty tvoje šaty..ty jsou skvostný.) Takže jen tak dál)

Camillko...ty moje milovaná Angličanko...stýská se mi, to si pamatuj:) Ty dny s tebou a s ostatníma Banánama byly krásné, a i když zdá se skončily forever..tak jsou pořád tady, v mojí hlavě, v mým srdci...ve mně. Moc se těším, až se stane to, co jsi mi už řekla na skypu...bude to jeden z těch dnů, na které se vyplatí si počkat:) Děkuju, že jsi mi sem napsala...vidět jenom tvoje SL jméno mi vykouzlilo úsměv na tváři)

Tak...a to by bylo všechno, abych si taky sama náhodou co do délky netrumfla vlastní článek.)

Lenka Tiratzo

...nebýt z Marsu, zřejmě bych teď dostala z tvé sebereflexe depku :-))(sím to je vtip, jen pro zasvěcené). No, já to s tím SL nevidím až tak tragicky, ač to bude vypadat zvláštně, tak já jsem díky virtuální realitě vypilovala svoje RL vztahy. Úplně jsem rozvázala vztahy s lidmi, kteří bojují s mojí až geekovskou posedlostí tvořit a pobývat v SL. Někomu to muže připadat divné, ale ten kdo nechápe a minimálně netoleruje mojí zálibu nemá co dělat v mém friendlistu v jak v SL tak RL :-))). Ve finále stejně nejde ani tak o SL samotné. Mohla bych třeba sbírat spodky slavných a mělo by to stejně nevalný ohlas...

Můj seznam přátel se velice velice zúžil, ale nevidím to nijak tragicky, protože čas trávený s nimi, kdy jsem musela poslouchat hodiny řeči, o kterých si stejně myslím, že jsou na "kosočtverec", trávím momentálně sama se sebou, kdy dělám co dělat chci a nikdo mě neomezuje...

Jsem ráda, že chodíš stále do sl, i když nás vidíš šedivě:-), zabíjíš drahocenný čas...to znamená jen jediné, že nás máš ráda :-)

Dark Legend

     Whoaaa, tolik krásných příspěvků tady - a pak do takovéhleho světa mezi takovéhle lidi nechoďte! Pokud jde o mě, já vlastně nevím, jak na tom jsem, jestli je pro mě spíš SL životem nebo RL hrou, možná mezi tím v zásadě ani zas tak nerozlišuju... Po virtuálních světech se už nějaký ten pátek poflakuju - a krom toho, že můj nick vymyšlený někdy před deseti lety jako jméno pro postavu do fantasy příběhů se ukázal být něčím, co někteří Češi skutečně nosí v občance , jsem na těchhle toulkách poznal fůru dalších zajímavých věcí. A taky fůru lidí, se kterýma jednou obsazuju středověké vesničky a společně válčíme proti kmenům jiných dobyvatelů, jindy zase čaruju, mlátím vlky a gobliny, kecám na fóru o esoterice nebo vyměňuju morbidní vtipy... A když jsem se loňského května v novinách dočetl o fenoménu jménem Second Life, řekl jsem si prostě - hele, další onlinovka! A tady se dají vyrábět všecky věci a blbosti, co mě napadnou, můžu měnit podobu, jak mě napadne, udělat si pohyby, jaký chci, no to tady ještě nebylo, jdem do toho! Sakra, tentokrát si k Jergonovi musím přibrat ještě nějaký další jméno z týhle stupidní nabídky, no nic, tak bafnem nějaký, který s ním bude aspoň trošku dobře znít, a jedem!

      Jenže jsem hned toho prvního dne objevil i tuhle stránku a hnedle se začetl do příběhů, které měly zatracený tah na branku, na té nejhlubší, nejopravdovější lidské rovině. A už jsem pochopil, že tohle... hmm, je možná jen další onlinovka, ale je víc než kterákoli jiná o nás, o tom, co prožíváme, jací jsme i  v reálu, že tady jsem narazil na něco, co je daleko víc než zábavou. Nedá se tvrdit, že může nahradit reálný život plně a ve všem (dneska jsem, zmožen sněhy, mrazy a jinými hnusnými zimními proprietami vyrazil strávit den do botanické zahrady, do tropického skleníku - a i když všecky textury nebyly tak pestré a barevné jako třeba v SL na Apolu, vůni země a čerstvého listí nepředčí v půlce ledna nic - a navíc, věřte nebo ne, particles v pralesním vodopádu se tam pohybovaly NAPROSTO plynule a nic jim ANI TROŠKU nelagovalo! ), v mnohém ho však určitě vylepšit dokáže. Třebas v tom, že můžu sedět doma v pokoji a povídat si s přáteli, z nichž jeden dlí někde v USA, druhý v Austrálii nebo v Brazílii - jasně, to můžu i v jiných onlinovkách, jenže tam se to obvykle omezuje na hlášky typu "mám level 50 v magii! Kolik esencí potřebuju na kouzlo sežer kosti? A kde koupím novej meč s přídavným mrazením?" Tady si můžu povídat se skutečnými lidmi o tom, o čem bych si s nimi povídal třebas v hospůdce na návsi - a možná daleko otevřeněji, přece jen, ostych a zábrany při tomhle lehce neosobním kontaktu nejsou tak silné... No, možná to vnímáte mnohem hlouběji než já - teď, když překládám román ze Sl inspirovaný skutečnými událostmi, sám žasnu, nakolik je možné se do tohohle světa ponořit, mám pocit, že teprv teď začínám opravdu chápat tu zapráskanou frázi o tom, že SL není hra... No, a to už ani nemluvím o tom, že jsem  se díky němu začal učit počítačovou grafiku - to abych se nemusel spoléhat na copyboty... 

     Nevím, co by bylo bez virtuálního světa - ale docela určitě by to nebylo lepší.

  Taky jsem už několikrát přemýšlela co by bylo kdyby nebylo SL. Některé klady a zápory jsou zatím, jak bych to řekla, nejasné.

  Nejvíc mne fascinuje taková ta tenká nitka, to neuchopitelno, co zatím nedokážu pojmenovat či popsat. Na jedné straně je pajduláček v 3D umělém světě a je jasné, že funguje na principu hry (pohyb atd.). Pak fyzický člobrda sedící u počítače. Pokud staví, zkoumá, prudí je to hra. Taková zvláštní ale hra. Pak ale člobrda začne poznávat jiné pajduláčky. Pokud jsou to stavící, zkoumající nebo prudící pajduláčci je to pořád zvláštní hra. Když ale například po fajn rozhovoru kdy je ti příjemně, nabídne ten druhý pajduláček přátelství, najednou si uvědomíš, že za každým pajduláčkem je skutečný člobrda. To bych řekla, že je první zlom v chápaní SL. Ten další a větší zlom je, když  se ta přátelství rozšiřují či krásně zrají a ještě do toho zamícháme lásku nebo zamilovanost mezi pajduláčkem a pajdulačkou. Po připojení do SL náhle vznikne to tajemné propojení mezi pajduláčkem (unreal) a člobrdou (real) a to zvláštní je v tom, že se nedá už přesně určit kde končí pajduláček a začíná člobrda. Vznikne najednou jedna bytost... Pak člobrda láskyplně pozoruje svojeho pajduláčka (vlastně pajdulačku) jak se tulí k druhému jedinečnému pajduláčkovy v SL v pěkné animaci a bojí se i pohnout u počítače, aby se něco nepokazilo a na klávesnici kapou skutečné(real) slzy...  .-)

Jinak každý hledáme ve svém životě to, čemu říkáme štěsti. Pod tím slovem si může každy dát to své. Lásku, přátelství, úspěch... atd. Vědomě či podvědomě to samé hledáme i v "jiných" světech. 

  No, to bylo jen takové zamýšlivé blábolení! Pro kritiky z venku, co nikdy nebyli v SL a čtou jen tento web, říkám svojí zkušenost z pobytu v SL: Kdo nevyzkoušel, nepochopí...

  Jinak prakticky. Díky různorodé konverzaci s různými pajduláčky v SL jsem na sobě poznala, že z introvertky která se v RL i styděla zeptat cizího člověka na to kolik je hodin, se změnila v "normálního" člověka. To jsem si pak ověřila sama na sobě při nástupu do pracovního procesu a i podle reakce mých RL přátel. No svádím to na ten pracovní proses, protože v mém okolí o SL nikdo nic neví, nebo to tají.    :-)

Jako zápor vidím stálý spánkový deficit. Před SL jsem chodila spát lehce po 22:00. Po SL chodím spát ve 24:00 až 0:30. Vstávám v 5:30...   :-( 

  Tvoje závěrečná slova Lenko, si beru jako závazek do nového roku a slibuju, že se budu častějc mejt!   .-)

Momo Seriman

Já jsem tak nějak v útlumu, dlouhá zima mi způsobuje divný nálady a i když skoro každý večer naběhnu do plážáku na stůl, tak povětšinou nevydržím ani do konce pracovní doby a padnu za vlast :D I tady na webu, kam každý den juknu tak nějak stagnuju bo co a i když mám někdy chuť na něco zareagovat a přispět svým názorem, tak to povětšinou po pár větách vzdám. Ale dneska mi to fakt nedalo !!!  Protože když napišeš něco ty, tak mne to vždycky upoutá a tak nějak mi i trochu píšeš z duše. Si říkám, tak tohle mi Lenička ukradla, protože takhle přesně to cítím já, hele tak nekecej že nekopíruješ jo :P :D  Leni, my se vlastně potkáváme jen v plážáku, nikdy jsme spolu nikam nešly, nic spolu neplánovaly, vlastně ani snad nemůžeme říct, že bysme byly jako nějaký jó kémošky. Ale když ty přijdeš do Plážáku, tak se zaraduju a vím, že když já na tebe zařvu AHOOOJ LENI :))  a ty na mne AHOOOJ NANCYKU :))  tak že je to upřímný a dejchne na mne teplo. A prostě když vidím že v klubu nejsi a senzor který mám na nudapláži a pokrývá i tamní démonický klub na Bohemia Mall, tak nepatrně a naprosto nespravedlivě vůči tobě posmutním, že jdeš tam a né sem :D Včera jsem z hrůzou zjistila, že jsem tě v plážáku propásla a ani nepozdravila, tak sorry, polepším se :)  Prostě, malinko asi blábolím, ale chci ti říct jednu věc. Že jsem ráda, když tě vidím a doufám, že tvá výročí se budou opakovat neustále furt a budeme se přinejmenším potkávat a zdravit a já se na tebe budu vždycky těšít a budu naštvaná na všelijaký Petery že tě přetahujou :D  Hezký víkend :)  

                                                                                   Nancy :-)

Lenicko, ty,ikdyz neni v tvem zajmu inspirovat, stejne jsi me inspirovala k vypoctu moji existence v sl. Stejne jako tvoje Lenicka i moje tatarka Camillka uz existuje v sl neco malo pres 400 dni. Jenze to je jen cislo a ja ve skutecnosti v sl stravila jen 175 krasnych dni, ve spolecnosti tech neuzasnejsich lidi, ktery mi RL jako pratele neumoznilo poznat. Takze kdyz se vratim k tvemu clanku, nikdy jsem nepremyslela o tom, co by se mohlo stat, kdyby jsem do virtualu nechodila (tedy s vyjimkou, kdybych se stala fakt slavnou milionarkou to by me taky nastvalo). Takze nelituju toho co jsem v zivote udelala,to c udelas se vzdy da napravit, a kdyz ne, alespon se o to pokusit. V mem pripade bych tezko hledala nekoho jako jsi ty a zbylych par pratel (Bananci atakdale) nekde v Anglii, kdyz se ani poradne nedomluvim :)))) To bych spis pak litovala, toho co jsem neudelala a ten mentolovy kapesnicek bych si koupila a desne se litovala....podle me neni co resit a nad cim premyslet. Jen mozna snit o tom co bych mozna mela za ty miliony, ale v podvedomi vim, ze by za to nestali.......

Camill Larnia

Teda Leni, jako dlouhý to máš, ten článek, to jo... Jenže i moc hezkej. Vážně. Ty sebereflexe má každej a můžu říct, že v Tvým případě odpověď je: "Nejen jako, že dobrý, ale supr! :)" Občas se v Slku potkáváme, moc toho spolu nenamluvíme, ale vím, že tam jsi a pokaždý mám radost, že Tě vidím. Posílám i gratulaci, k té čtyřstovce. Jsem rád, že jsem Tě poznal, a i když to zní jako fráze, je to tak.   Přeju Ti ještě moooc a moc hezkejch dní v eselku, ale i v RL životě :)